Výjimečný pes pro výjimečného člověka
Především odlišíme berňáka od jiných psů již jeho velikostí. Vše na dospělém bernském salašnickém psu je velké a silné a mohutné a majestátní: Jeho trup, tlapy, zuby, jazyk, ocas, hromádky, city, reakce, vůle, ctnosti i zlozvyky. Kdo chce vlastnit takového psa, musí s tím počítat a nesmí být v žádném případě malicherný. Berňáka nemůže člověk odnést ke zvěrolékaři v košíku. Vzpouzejícího se berňáka člověk na vodítku nikam neodvleče. Dospělého berňáka člověk proti jeho vůli na místě rukou neudrží. Ani nemůže koupat ve vaně. Berňáka člověk nemůže při pohledu na jiné psy vzít do náručí. Berňáka člověk nemůže zvednout z louže. Berňák chlemtá svým velkým jazykem vodu z misky. Vykartáčovat srst berňáka zabere spoustu času. Berňák musí chodit na dlouhé procházky. Tlapy berňáka zanechávají velké a hluboké stopy - v domě, v autě, na šatech. Ocas bernského salašnického psa se vrtí jinou silou, v jiné výšce. Berňák štěká hlasitě, raduje se mohutně, truchlí hluboce, durdí se vznětlivě, vzpírá se energicky. Pro bernského salašnického psa nestačí malíček. Potřebuje celou ruku, ne, obě ruce, celého člověka.
Citát z knihy: Prof. Dr. Bernd Günter - Bernský salašnický pes
BERNSKÝ SALAŠNICKÝ PES - BERNER SENNENHUND
FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
SECRET ARIAT GENERAL: 14.rue Léopold II. 6530 THUIN (Belgique)
F.C.I. Standard Nr. 45 /12.03.1993/ D
Přeložil: MVDr. Jan Nesvadba
Země původu: Švýcarsko
Použití: původně hlídací, honácký a tažný pes na selských dvorech, dnes rodinný, mnohostranný pracovní pes.
Klasifikace FCI: SKUPINA 2 , pinčové, knírači, plemena molosoidní a švýcarští psi Oddělení 3/ švýcarští salašničtí psi bez pracovní zkoušky.
Krátký historický přehled: Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno \"dürrbachský pes\" (německy \"Dürrbächler\").
Po předvedení takových psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistou rasu. Založili \"Švýcarský klub dürrbachských psů\" a stanovili charakteristické znaky rasy. V roce 1910 bylo na jedné výstavě psů v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene. Od té doby si rasa, nazývaná nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů \"bernský salašnický pes\", rychle získávala příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je bernský salašnický pes díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.
Celkový vzhled: dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami, harmonický a vyrovnaný.
Důležitý poměr těla (formát): poměr výšky v kohoutku k délce těla je asi 9:10, spíše ve hřbetě a bedrech kratší 1, než dlouhý.
Charakter a chování (povaha): jistý, pozorný, bdělý a nebojácný v každodenních situacích, dobromyslný a přítulný v chování vůči důvěrně známým osobám, sebejistý a přátelský vůči cizím lidem, středního temperamentu, dobře ovladatelný.
Hlava silná. Lebka se jeví z profilu i zepředu mírně klenutá, vyznačený, ale ne příliš výrazný čelní sklon (stop), mírně znatelná, střední, čelní rýha, morda (krajina obličejová, partie nosu) silná, středně dlouhá, rovná. čenich: černý.
pysky: málo vyvinuté 2 a přiléhající, s černými okraji. chrup: úplný, silný, nůžkový skus. oči: tmavohnědé, mandlového tvaru s dobře přiléhajícími víčky uši: trojúhelníkové, lehce zaoblené, vysoko nasazené, středně velké v klidu ploše přiléhající. krk: silný, svalnatý, středně dlouhý Tělo: silné, kompaktní.
Hrudník: dosahuje až k loktům, široký s výrazným předhrudím, hrudní koš v průřezu široce oválný. Hřbet: pevný, rovný.
Bederní partie: široká a silná. Záď: mírně zaoblená. Břicho: nevtažené
Ocas (prut): hustě osrstěný3, dosahující alespoň k hlezennímu kloubu, v klidu svěšený, v pohybu vznášející se na úrovni hřbetu, nebo nesený poněkud nad ním.
Končetiny:
PŘEDNÍ KONČETINY: Celkově: postavení spíše široké, při pohledu zepředu rovné a souběžné. Lopatky: dlouhé, silné, šikmo uložené, s rameny tvoří ne příliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené. Nadprstí přední nohy: téměř kolmo postavené, pevné. Tlapy: krátké, zakulacené a dobře uzavřené, prsty dobře klenuté.
ZADNÍ KONČETINY: Celkově: postavení při pohledu zezadu rovné, ne příliš úzké, nárty ani tlapy nesmějí být vtočené dovnitř, ani vytočené ven. Vlčí drápky (paspárky) musí být odstraněny. Stehna: dosti dlouhá, při pohledu ze strany tvoří s bérci zřetelný úhel, široká, silná a dobře osvalená. Hlezenní klouby: silné, dobře zaúhlené.
Chody: prostorné, vyrovnaný pohyb při všech druzích chodů, volný posun a dobrý kmih zadních končetin, v klusu při pohledu zepředu i zezadu přímočaré vedení končetin.
Osrstění: Druh srsti: dlouhá, rovně splývavá nebo lehce zvlněná. Zbarvení srsti: sytě černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech nohách a na hrudi a s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno:
• čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě:
• lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima, ale musí být od nich oddělena proužkem černé srsti. Bílé zbarvení mordy dosahuje nejvýš k ústním koutkům.
• bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi. Žádoucí: bílé tlapky, bílá špička ocasu. Tolerována: malá bílá skvrna na šíji, malá bílá skvrna v řitní krajině Velikost: Psi: kohoutková výška 64-70 cm, ideální 66-68 cm Feny: kohoutková výška 58-66 cm, ideální 60-63 cm
Chyby: Každá odchylka od výše uvedeného znění standartu je považována za chybu. Hodnocení chyb musí být přímo úměrné stupni odchylky a je třeba přitom brát v úvahu, do jaké míry je negativně ovlivněno to podstatné.
• jemná kostra
• předkus a podkus
• chybění jiných zubů než nanejvýš 2 P1 (nejmenších premolárů). Chybějící M3 se jako chyba nehodnotí
• entropium, ektropium
• prohnutý hřbet, přestavěná záď, klesající linie hřbetu
• stočený ocas, zalomený ocas (Knickrute)
• výrazně kudrnatá srst
Chyby v bílých znacích a barvě srsti:
• chybějící bílé znaky hlavy
• příliš široká lysina, nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysků
• velká bílá skvrna na šíji
• bílý límec kolem krku 4
• bílé znaky na předních nohou, které zřetelně přesahují nad polovici nadprstí (holínka)
• rušivá, asymetrická kresba na hlavě a hrudi
• černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi
• nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny)
• hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy
Povahové chyby:
• nejistá povaha (bázlivost)
• agresivita
Chyby vylučující z ocenění:
• rozštěp nosu
• modré oko, \"břízové oko\" (tj. bíle nebo modře skvrnitá duhovka)
• hladkosrstý nebo krátkosrstý s podsadou (stockhaar)
• chybějící trojbarevnost
• jiná než černá barva srsti těla
Pozn.: psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata, která jsou zcela uložená v šourku
