Amber Bohemia | Malý domácí lékař

Co dělat když... aneb malý domácí lékař

Následující řádky by vám měly pomoci v situacích, kdy se rozhodujete, zda s nemocí vašeho zvířete navštívíte veterinárního lékaře, nebo se pokusíte o domácí léčbu. Nemoci jsou tříděny podle příznaků, které navenek pozorujete. Pokud je vhodná domácí léčba, bude zmíněna její optimální varianta.
  Výtok z nosu: Pokud u svého zvířete pozorujete mírný vodnatý výtok z nosu, jedná se o normální stav. Je-li výtok hnisavý nebo krvavý, navštivte veterinárního lékaře. Rýma u psů není tak častá jako u lidí a často se jedná o závažnější problém. Nezapomeňte si všimnout, jestli výtok vychází z obou nosních dírek, a pokud ne, jestli se jedná stále o tutéž stranu. Možné příčiny jsou virová, bakteriální nebo mykotická infekce, cizí tělesa a nádory. U koček se s rýmou setkáváme velmi často, většinou v kombinaci se zánětem spojivek. Zpravidla se neobejde bez léčby antibiotiky.
  Kašel: Jedním z nejčastějších onemocnění psů je infekční zánět hrtanu a průdušnice (infekční laryngotracheitida). Psi si s ní často dokážou poradit sami. Pokud pes kašle a nemá žádné další problémy (není malátný, dušný apod.), lze léčit jen podáváním bronchosekretolytik (Bromhexin, Ambrosan, Mucosolvan v dávce odpovídající dávce pro stejně vážící dítě) nebo bylinnými čaji s obdobným účinkem (lípa, divizna). Pokud se stav zhoršuje, nebo neupraví do 3 dní, navštivte veterináře. Totéž platí pro všechny, u nichž kašel není jediným problémem. S kašlající kočkou navštivte veterináře ihned.
  Dušnost: dušnost u je zvířat vždy závažný problém, který domácí léčbou zvládnout nelze. Její příčinou jsou nejčastěji vážné choroby plic, oběhového ústrojí a dýchacích cest nebo patologické procesy v hrudní a břišní dutině. Často jsou problémy spojeny buď s nádechem nebo s výdechem. Snažte se to vypozorovat, pro lékaře je to cenná informace.
  Zápach z ústní dutiny: téměř vždy je na vině zubní kámen. Poznáte ho jako hnědé nánosy na zubech zejména v okolí dásní. Zubní kámen je nutno odstranit (nejlépe ultrazvukem) a následně dbát na prevenci- buď pravidelné čištění zubů, nebo zkrmování speciálních diet. Na trhu je mnoho tyčinek apod. proti zubnímu kameni, ale jen málo z nich skutečně účinkuje. Ty účinné bývají označeny známkou mezinárodní veterinární stomatologické společnosti V.O.H.C.
  Zvracení: masožravci patří mezi zvířata, která zvrací snadno a často. Jako první pomoc nejlépe pomáhá klid a 24 hodinová hladovka bez omezení příjmu tekutin. Pokud je zvracení doprovázeno dalšími příznaky nebo do druhého dne neskončí, navštivte veterináře. Na vině může být celá řada onemocnění.
  Průjem: stejně jako v případě zvracení pomáhá v případě akutního nekomplikovaného průjmu nejlépe úplná hladovka provázená neomezeným příjmem tekutin. Dále je možné podávat probiotické přípravky (Probican pasta) s obsahem "přátelských" bakteriálních kultur. Následně podáváme dietu složenou ze zdroje kvalitní bílkoviny (netučný tvaroh, filé, kuřecí maso) a sacharidů (rýže, brambory). Nezanedbávejte pravidelné odčervování. Pokud uvedená opatření nepomáhají nebo se stav zvířete zhoršuje, navštivte lékaře. Zkuste si předtím všimnout, jak často zvíře chodí na stolici, jaké je její množství, barva a jestli neobsahuje krev, hlen nebo parazity.
  Nechutenství: nemusí být vždy příznakem nemoci. Nastává u zvířat ve stresu (smrt blízké osoby, vysoká okolní teplota), důsledkem pohlavní aktivity (hárání, falešná březost, u psů blízkost nedosažitelné hárající feny), při přepravě nebo v případě nechutnosti krmiva. Další možnou příčinou jsou nemoci ústní dutiny - poranění, zánět dásní apod. Pokud se vám nedaří stav napravit a dochází k úbytku hmotnosti zvířete, navštivte veterináře.
  Nadměrné pití: mluvíme o něm tehdy, když zvíře vypije více než 100ml vody na 1kg vlastní váhy za 24 hodin. Jedná se o velmi závažný a přitom majiteli často podceňovaný příznak. Příčiny jsou různorodé, patří sem orgánové choroby (játra, ledviny), poruchy žláz s vnitřní sekrecí (cukrovka, žíznivka, Cushingův syndrom, Addisonova choroba aj.), zánět dělohy (může nastat i u špatně vykastrovaných hárajících fen), některá nádorová a další onemocnění. Vždy je třeba navštívit veterináře a provést nutná laboratorní vyšetření.
  Časté močení: časté močení je zpravidla příznakem postižení močového měchýře nebo močové trubice a vyžaduje odbornou léčbu. Musíme ho odlišit od značkování a nadměrného pití (viz. výše). Značkování u psů lze rozeznat snadno. U koček dochází ke značkování ve stoje, zpravidla na vertikální povrchy (zeď, skříň) a je doprovázeno kývavými pohyby zádě. Naproti tomu vlastní močení probíhá v polosedu pod sebe. Zvlášť nebezpečný stav je obstrukce (zneprůchodnění) močové trubice, projevující se neustálým močením naprázdno nebo s odkapáváním. Setkáváme se s ní téměř výhradně u samců. Zvíře v tomto stavu bez pomoci zpravidla během 2-3 dnů umírá.
  Problémy s háráním: ačkoliv většina fen hárá 2x ročně, za normální se považuje rozmezí 1-4x do roka. Méně často hárají zpravidla feny větších a primitivních (dingo, basenji) plemen. Odchylky z tohoto rozmezí mohou, ale nemusí být příznakem choroby, stav je vhodné konzultovat s veterinárním lékařem. Normální doba hárání je 2-4 týdny. Pokud fena hárá delší dobu, navštivte lékaře. Existuje totiž riziko, že dlouhodobá sekrece estrogenů naruší činnost kostní dřeně, což; může vyústit až v silnou chudokrevnost.
  Nechtěné nakrytí: dříve (a leckde i nyní) se řešilo podáváním estrogenů injekčně 3.,5. a 7. den po nakrytí. Dnes se od této metody upouští, protože nezřídka vyústí v zánět dělohy. Ideální postup je vyčkat 25 - 30 dní od posledního nakrytí a zjistit graviditu ultrazvukem. Je- li fena březí, lze v této době provést potrat sadou injekcí a tablet téměř bez zdravotních rizik. Nově můžeme využít mírně dražší, ale ještě šetrnější metodu pomocí inhibitorů progesteronu. Lze jí použít už od 1. dne po nakrytí, ale vzhledem k tomu, že větší část nechtěných krytí je neúspěšná, doporučujeme vyčkat do 25. dne na potvrzení/vyloučení březosti ultrazvukem.
  Kulhání: pokud zvíře postiženou nohu vůbec nezatěžuje, navštívíme veterináře. Pokud je kulhání mírnější, nohu prohlédneme. Postižená noha je ta, kterou zvíře odlehčuje, ne ta na kterou napadá. Hledáme rány, píštěle, mokvající nebo bolestivá místa a otoky. Pokud žádné změny nenajdeme, jedná se pravděpodobně o poškození měkkých tkání. Zvířeti omezíme pohyb (zkrácení procházek, vodítko), proti bolesti můžeme použít nesteroidní antiflogistika (meloxicam v lidské specialitě Movalis v dávce 0,1 mg/kg 1x denně, ketoprofen ve specialitě Ketonal v dávce 1 mg/kg 1x denně). Nikdy nepodáváme léky podávané v těchto případech lidem, jako například ibuprofen (Bruffen, Ibalgin) nebo paracetamol (Paralen, Panadol), protože hrozí reálné nebezpečí otravy. Pokud se problém nevyřeší do týdne od zavedení opatření, navštivte zvěrolékaře.
  Bolest zad/ ochrnutí: vůbec nejčastěji se s nimi setkáváme u jezevčíků. Příznaky bolesti zad jsou u zvířat velmi nespecifické, patří sem apatie, neochota k pohybu, někdy i nechutenství. Částečné ochrnutí končetin připomíná zakopávání o špičky vlastních nohou, někdy kývání zádě při chůzi, někdy zvíře není schopno delší dobu stát. Úplné ochrnutí končetin je charakteristické jejich nehybností, svaly jsou relaxované, "hadrovité". Častěji se setkáváme z ochrnutím zadním poloviny těla (paraparéza/ paraplegie). Pokud zjistíte uvedené příznaky, omezte zvířeti pohyb a vyhledejte zvěrolékaře (v případě úplného ochrnutí okamžitě, je zde velké nebezpečí z prodlení). Nikdy nepodávejte žádné léky a nepoužívejte obojek.
  Rány: drobnější odřeniny a řezné rány vyčistíme, ostříháme okolní srst a ošetřujeme desinfekčním roztokem (Betadine v ředění 1:10 - 1:50, 3% peroxid vodíku, hypermangan, čaj z heřmánku a řepíku) alespoň 2x denně. Obvaz není většinou nutný (pokud se nejedná o trvale znečišťované místo jako tlapky), spíš je třeba zvířeti zabránit v olizování rány, nejlépe límcem. Rána by neměla mokvat ani hnisat. Obvyklá doba hojení malých defektů je okolo jednoho týdne. S kousnými ranami je třeba navštívit veterináře. Téměř vždy jsou totiž provázeny vznikem velkých podkožních defektů, které nejsou z povrchu patrné. Jejich léčba zpravidla vyžaduje chirurgickou intervenci, bez které může dojít k velkým komplikacím při hojení.
  Bulky na kůži i jinde: hodnocení novotvarů by mělo vždy spadat do kompetence lékaře, práci v této oblasti však komplikuje mnoho pověr od zlehčujících (je to tuková bulka, zaražené mléko, je to tam už dlouho a zvířeti není špatně...) až po nesmyslně fatalistické ( nemá cenu už nic dělat, nesmí se to operovat, protože by "se to rozjelo"...). Jaký je správný postup? Veterinární lékař nejprve posoudí, zda se nejedná o nevýznamný proces (bradavice, granulomy apod.). Potom odebere vzorek na cytologické vyšetření, kterým lze s velkou přesností určit typ nádoru. Odběr je neinvazivní a nemá vliv na pozdější chování nádoru. Podle výsledků se určí optimální léčba, v případě nutnosti provázená odběrem dalších vzorků. Vyšetření novotvarů nikdy neodkládejte! S každým odkladem postupně vzrůstá riziko, že zhoubný nádor vytvoří metastázy a zvíře bude muset zcela zbytečně zemřít na rakovinu. Dobře provedená operace nikdy nezhorší průběh choroby. Zkazky o "rozjetí rakoviny po operaci" pochází z případů, kdy v době operace byly ji založeny mikroskopické vzdálené metastázy. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že jsou většinou šířeny lidmi, kteří chorobu hrubě zanedbali a snaží se zbavit odpovědnosti.
  Drbání: je většinou projevem onemocnění kůže, ale i některých orgánových onemocnění a to od banálních až po některá vážná, proto je potřeba si všímat lokalizace a četnosti drbání, změn na kůži nebo v srsti, které se objevily, a jak se změny vyvíjejí. Nejčastěji se jedná o napadeni parazity (roztoči, blechy a to přestože je nepozorujeme, proto je potřeba mít své zvíře řádně odblešeno kvalitními preparáty s reziduálním účinkem). Dále je třeba se o srst náležitě starat- hlavně aby byla řádně vyčesávána, aby nedocházelo k zapaření a tím vytvoření vhodných podmínek pro růst kvasinek a bakterií, které dráždí zvíře k drbání. Pokud se o srst náležitě staráme a přesto se zvíře drbe, je to důvod k návštěvě veterinárního lékaře, který provede důkladná kožní, případně orgánová vyšetření. Příčin drbání a onemocnění kůže je mnoho a proto je někdy diagnostika zdlouhavější a je potřeba postupně vylučovat jednotlivá onemocnění.
  Výtok z očí: se objevuje při onemocnění oka , ale může být projevem celkového onemocnění. Důležité je sledovat množství a charakter výtoku (obsah hlenu, přítomnost hnisu atd.), citlivost oka, světloplachost. Pokud je výtok vodnatý a v malém množství, stačí oči vypláchnout borovou vodou. Pokud je výtok intenzivní a hlenovitý nebo hnisavý je to důvod k návštěvě veterináře k důkladnému vyšetření a adekvátní léčbě.

  Závěrem malá rada: nepoužívejte léky (antibiotika, léky proti zánětům, bolesti, alergiím, průjmu atd. a to v jakékoli formě-tablety, roztoky, masti, kapky), pokud bezpečně neznáte správné dávkování a způsob použití pro daný druh zvířete nebo bez předchozí návštěvy veterináře!!! Ubude nám tak případů otrav nesprávně podanými léčivy.

autoři článku: MVDr. Jan Macek, MVDr. Jozef Ďurech

http://www.zelenaliska.com