Pes v domě
Tohle povídání jem našla na webu a od prvního do posledního písmenka mi celý článek mluví přímo z duše.
Se svolením autorky textu dávám odkaz - zde - a když už na jejích stránkách budete - podívej te se i na její krásnou salašnickou holčičku Jenny (Diggi Hairy Love).
Za nás mohu jen dodat:
i dům jsme postavili tak, aby vyhovoval psům - dlažba na podlaze ve všech místnostech, klimatizace pro horké letní dny a žádné zavřené dveře (kromě hlavního vchodu v zimě).
Námitky typu: psi našlapou, všude jsou chlupy... mne spíš přiváději k myšlence.... kdo nemá psa v bytě tak neuklízí ? To jako žije v binci ?
Moje babička měla svá lidová prvorepubliková moudra a jedno z nich bylo: Mírný nepořádek dělá vytváří spokojenou domácnost 
Naši psi jsou s námi vždy a všude - oni skutečně chtějí být tam, kde jsme my a my jim v tom nebráníme. Ano, jsou štastní když jsme s nimi venku, je jim tam dobře, ale my lidé nemáme kožichy a tak nám po čase začne být zima a jdeme do domu, hlavně na noc. A oni jdou s námi, i za cenu že jim bude třeba víc teplo než by jim ideálně vyhovovalo - oni CHTĚJÍ být s námi za každou cenu.
A když si uvědomíme jak krátký je ten psí život oproti délce života lidského - chceme si společně užít každou minutu takže... i když občas není doma "pro samého psa kam šlápnout" ... ty štastné a oddané psí oči za to stojí ! Co na tom, že se na televizi místo z pohodlného gauče dívám z tvrdé židle (to v lepším případě - někdy také jen z tvrdé země) - slastně se rozvalující salaš na gauči působí tak spokojeně, že nám srdce jí vyhnat - vždyť nevím jak dlouho tu ještě bude.....
A ještě poznámka:
Po zveřejnění tohoto článku nám začaly chodit moc hezké reakce čtenářů, které si nemůžeme nechat pro sebe takže citujeme:
- Chci se ušetřit odpovědí na maily typu "vy máte salašnici vy bytě?".....ano mám,a chci ještě jednu...A k tomu dvě děti - jak strašné!!!Chudák pes,musí se celý den mazlit,hrát si...Prostě hrůza!!!!!A já navíc musím uklízet,normálně bych to nedělala... (autor: Jana Ferdinandová)
- U nás je naprosto stejná situace,naši psy byli vždy bráni jako členové rodiny,kteří měli a mají přístup úplně všude, chodí za námi i na WC,zkontrolovat,aby jim něco neušlo :-)Totéž platí i o naší Micince. Chtějí-li být venku ,jsou venku,chtějí-li domů,starší zaštěká,salaši zaškrábou na dveře,/co na tom,že dveře jsou nové/, oni to nechápou.To platí i v době,kdy je mokro,deštivo.Co na tom,že pak vezmu rejžák a kýbl a jdu ty "nové"dveře vydrbat i s tou "bílou" zdí kolem dveří/obojí je po jejich zásahu černé jak bota,což jistě asi také znáte/.O loužičkách a jiných nehodách ani nemluvím,ale vše to po nich dělám s láskou,protože to jsou naši mazlíci.
Myslím,že život není jen o tom mít vždy uklizeno :-)) (autor: Milada Hašková)
|
|
