aktualizováno: 18.04.2024 22:33:16

Amber Bohemia

v roce 2013


2013

 Proč chodíme na Blaník místo na štěpánskou husu


Proč právě 26.12. ? Protože rodinné sešlosti, návštěvy babiček, dětiček a jiných příbuzných, slavností obědy a husy na Štěpána, tohle patří neodmyslitelně k vánočním svátkům. Pro někoho je to radost, na kterou se těší celý rok – buď proto že vyrazí po návštěvách a potká se s rodinou a nebo si tyto návštěvy pozve domů.

A pak jsou i tací, kteří tuhle sváteční „rodinnou turistiku“ právě o vánocích z duše nenávidí a vítají každou záminku, která jim umožní se tomu vyhnout. Pánové třeba z důvodu že nemusí sedět povinně u stolu s tchýněmi a dalšími příbuznými, které vidí 1x za rok a dámy zas z důvodu – že nebudou trávit den u sporáku a pak úklidem obýváku po svátečním obědě. Hlavně ta husa… mastný kmín na ubruse dělá fleky, které se špatně perou, zašlapané zelí z koberce obtížně doluje i výkonný vysavač… nejméně závadné jsou snad jen knedlíky. Husím sádlem zapatlané skleničky od piva a vína jsou to nejmenší, to zvládne myčka.

Pro všechny, kteří mají na vánoční rodinné oslavy stejný názor, organizujeme již 6 . Ročník vánočního výstupu se psy na Blaník. Též se tam schází rodina, jen je trochu jiná a víc příbuzných tam mají jejich psi – což je možná lepší.

Máme tato setkání moc rádi, je milé když vás zdraví a usmívá se na vás někdo, koho neznáte ale protože má na konci vodítka psa je to prostě „příbuzný“ a než se vyškrábete nahoru, už jste v družném hovoru a jako byste se znali dlouho. Nahoře se najednou začnou z batohů vybalovat krabičky vánočního cukroví, objeví se i nějaká lahvička „tvrdšího“ alkoholu, vše koluje, všichni nabízejí všechno všem…. a vánoční nálada trvá. Rodinné setkání jak má být – veselé, přirozené a… bez stání u plotny, bez úklidu ulepené podlahy a špinavého nádobí.

 

BARF samoobsluha

25.10.2013

Nákup na víkend, pro nás. Kartony vody, vajíčka, pečivo, zelenina, uzeniny…. Též něco psům – kuřecí skelety. Vyložit z auta dole v garáži, odnosit před dům. Hlavně zabránit smečce naskákat do ještě naloženého kufru a vyrobit z nákupu „ drcenou směs“.

Podařilo se, tašky s nákupem odkládám na lavici u vchodových dveří a letmým pohledem do kotce zjišťuji, že je téměř vypitá voda, přes den bylo teplo. Tak honem, natočit pejskům čerstvou vodu, nákup počká. Vracím se s naplněnou nádobou a potkávám Týnu, v tlamě drží kuřecí skelet. Za ní Kyblíková, rovněž se skeletem v tlamě. A Kissík ? I ten už leží opodál a usilovně žvýká. Jen Arinka způsobně leží na svém místě pod tisem a kouká na mne. Jdu k ní a říkám „ty jsi zlatíčko, nic jsi neukradla, počkej, já ti tedy také dám jeden skelet“. Zvedne se a…… skelet leží pod ní – ona ho snad přede mnou chtěla schovat aby dostala další porci, ředitelka jedna mazaná.

Smečka se dnes tedy obsloužila sama, ze všech věcí na výběr si vybrala přesně to, co bylo jejich. Nezajímala se o uzeniny, zřejmě vědí že jsou nezdravé, to si prý máme sežrat sami.

 

22 důvodů proč má pejskař psí život  
Jakub Kašpárek | 08.10.2013

http://cilichili.cz/blog/22-duvodu-proc-ma-pejskar-psi-zivot/

  1. VENČENÍ

Furt někam nemůžete, protože musíte se psem. I když padají trakaře nebo umíráte na rýmičku. Přes to vlak nejede.

  1. K NEUTAHÁNÍ

Dokud ta potvora nedostane svoje, nedá pokoj. A když ji neutaháte, udělá vám ze života peklo.

  1. NA ŠŇŮŘE

Ruce máte vytahaný až k zemi, každou chvíli končíte v křoví, ale do kopce budete ty svoje kila navíc musíte vláčet sami.

  1. DRAHEJ ŠPÁS

Velmi záhy pochopíte, že za psisko vyšpulíte majlant. Hlavně to pocítíte u veterináře… protože jsou popelnice nenažraný.

  1. KDO SE NA TO MÁ JAKO KOUKAT?

Čas si pesani krátí olizováním všemožnejch zákoutí. Ideálně u snídaně. Nejvíc vám zaskočí, když se mu vysune rtěnka.

  1. CHUDEJ PŘÍBUZNEJ

Když jde o žrádlo, váš pes domácí sockuje u cizích a vypadá u toho, jako byste mu nedali nejmíň tejden nažrat. Vy šmejdi.

  1. POPEL NA HLAVU

V jednom kuse se omlouváte cizím lidem, že jim ten váš mezek sežral svačinu, pochcal kalhoty, vyděsil děcko, ojel pod stolem nohu nebo zastavil dopravu.

  1. ZACHLUPENO

Psí chlupy jsou jak stoletej prach. Jakmile si je jednou natáhnete do pračky, už se jich nikdy nezbavíte. Nikdy, rozumíte?!

  1. NECHTĚNÝ PŘEKVÁPKO

Nikdy nevíte, jestli za dveřma svýho bytu nenajdete okousaný židle, sežranou půlku knihovny, rozcupovaný polštáře, prochcaný boty nebo nablito po zdech.

  1. TAKOVÍ MALÍ S*ÁČI

Stačí jednou nezavřít dveře do ložnice, a hned vám vlítnou do postele. To máte za svoji dobrotu. Nastlat…

  1. PŘEPYTLÍKOVÁNO

Musíte mít po kapsách dostatečnou zásobu pytlíků. Igelitovejch, jelikož honit hovna papírovou lopatičkou umí jen machři.

  1. KLOUZAČKA

Sami jak blbci sbíráte šrapnely, ale nemine tejden, abyste si nenašlápli.

  1. SMRAD, ŽE BY JEDEN PAD

Psi nevoní. Zvlášť, když vám ráno přijdou zívnout do obličeje nebo se vyválí ve zdechlým zajíčkovi. A dost nechutně uchází.

  1. SOLNEJ SLOUP

Když vezmou roha, čekáte jak tatar na jednom místě. Klidně hodinu. Až se milostivě vrátí, dáte jim dobrotu. Kde to jako jsme?

  1. UCINKÁVÁNÍ

Když máte pesana, strávíte kupu času tím, že sledujete, jak se přechcává s ostatníma frajerama z okolí. Každý dva metry. Ani děcka se takhle neloudaj.

  1. FENEČKÁM NEPORUČÍŠ

My teďkonc háráme… Takže vytáhnete paty leda za tmy. A pak na chviličku povolíte vodítko, a hned řešíte, kam udat štěňata.

  1. JSTE ZA SAĎOURA

Při „výchově“ vypadáte, jako byste pejsáčkovi přinejmenším bodali kudlu do bříška. Jste za svini a ještě na vás zavolají Kubišku. Takovej hereckej talent aby pohledal!

  1. NÍZKOÚDRŽBA? PCHE!

To máte: ruční mytí, vytahování klíšťat, hřebelcování, zastřihování drápů, čištění chrupu atd. Žádný psisko není samočistící. 

  1. PSŮM VSTUP ZAKÁZÁN

Ne všude provozujou dog-friendly zařízení. Takže si často musíte odpustit posezení s kámošema. Nebo je musíte tahat po knajpách, kam hafani můžou.

  1. PEJSKAŘI K PEJSKAŘŮM

Nabízí se otázka, proč se jako vůbec vybavovat s někým cizím na rohu celou hodinu, jenom proto, že máte taky psa?

  1. POZNÁVAČKA

A když ho máte, očekává se, že se vyznáte ve všech plemenech. Jakmile ale náhodou nevíte, nejste za pejskaře.

  1. MLUVÍTE JAK IDIOTI

I když se tomu zpočátku bráníte, začnete vést se svým psem hovory na nejrůznější témata. Doma dobrý, ale na ulici budete vypadat jak regulérní magor.

 

 

#Co si u nás dáte k pití - manuál pro návštěvy
16.9.2013

 Dáte si u nás něco k pití ?

Až vám u nás doma položíme tuto otázku, pečlivě zvažte co si vyberete.

  1. Pokud si dáte čaj, colu, matonku, bílé víno – jste relativně v bezpečí, jen si musíte hlídat svůj nápoj před převržením (z konferenčního stolku ocasem, z jídelního stolu bodyčekem některého ze psů).
  2. Když zvolíte pivo, počítejte s tím že jako první to zjistí Kiss a bude se dožadovat ochutnávky. Pokud mu to dovolíte, okamžitě se přidá Týna i Arina. Jen Kyblík na pivem ohrnuje nos, snáší ho pouze jako „zálivku“ ve večerním krmení a ideálně už lehce zvětralé.
  3. Pokud si vyberete kávu, po celou dobu nesmíte spustit z hrnečku zrak, když vezmete hrnek do ruky, pečlivě hlídejte Kyblíka, bude se snažit po hrnku skočit a vyrazí vám ho z ruky. Pokud hrnek položíte na stolek, opět hlídejte Kyblíka – po záminkou že chce pohladit se bude snažit strčit do hrnku jazyk a pořádně se napít.
  4. V případě, že si dáte červené víno – stačí jen hlídat Arinu, před zbytkem smečky je tento nápoj v bezpečí. Ovšem i pro červené víno platí bod 1. – skrvny od červeného vína neudělají dobře vašemu oblečení.

Jestliže máte problémy s rozpoznáním našich psů, což je problém většiny „neberňáckých“ návštěv – je nám vás upřímně líto. Buď budete žíznit nebo budete polití.

 

#Magnet na povodně
11.6.2013

Když jsme v roce 2002 přestavovali dům, přišla povodeň. Nás na kopci se nijak nedotkla ale…. I tak nám zkomplikoval život. Silnice zmizela pod vodou, všichni dodavatelé a řemeslníci měli problém se k nám dostat, navézt materiál znamenalo objíždět půlku Středočeského kraje. Neustále jsme museli sledovat objízdné trasy a každého dopravce navigovat kudy k nám má přijet. Cesta do Prahy do banky nebo k nejbližšímu bankomatu a zpět byl celodenní výlet, většina dodavatelů požadovala platbu v hotovosti.

Je rok 2013 a my opět provádíme stavební úpravy v domě. A opět přišla povodeň. Celá situace se opakuje…. silnice pod vodou, objízdné trasy se mění ze dne na den, dodavatelé volají kudy že k nám mají přijet, zda máme doma peníze, do toho prší a prší, zedníci nemohou nahazovat fasádu jelikož co nahodí tak jim déšť smyje.

Z celé situace má největší radost naše smečka, střídají se tu dělníci, neustále někdo přichází, odchází, zvoní, telefonuje.

A také tu byl malíř na vymalování celého domu. Ven jsme nemohli nic vystěhovat kvůli dešti tak jsme zabrali salaším jejich kotec – jídelnu salaší. A opět se projevila jejich konzervativní povaha. Nastal čas jejich večerního krmení, kotec byl naplněný přepravkami, nábytkem a už by se do něj nevešla ani hůl takže jsme jim jejich závěsné misky na krmení zavěsili na kotec zvenku. Neumíte si představit to jejich zděšení. Najednou neměli tu svou misku na svém místě, nikdo nevěděl ke které misce má jít, Kyblík se tvrdošíjně dožadovala vstupu do přeplněného kotce a plnou misku žrádla lákala pohledem k sobě. No, nějak se s tím nakonec vypořádali za naší asistence, ale raději jsme druhý den urychleně kotec vyklidili, jinak by snad z té nervozity dostaly ty „salašnické konzervy“ žaludeční vředy.

Malování je za námi, vše už je na svém místě ale salaše budou mít zábavu i nadále, fasádní práce na garáži pokračují a ještě přijde instalatér a elektrikář – připravili jsme pejskům „společenský“ začátek léta.

A tady jsou fotografie z naší "akce" wink

Dodatečně splněný slib
25.5.2013

 

Artuš se dostal ke svému pánovi  až téměř ve svých třech letech. Původní majitel už o něj nestál. A snad to bylo i dobře jelikož nový pán Artuše nesmírně miloval, s láskou se o něj staral a byl na něj pyšný. Jen o Artušově rodině nic nevěděl, chovatelka s ním příliš nekomunikovala. Tak si žili s Artušem svůj krásný život, patřili jeden k druhému a pán mu sliboval, že mu pořídí kámošku, salašnickou slečnu, které budou říkat Vanilka. Pak ale přišla nešťastná chvilka, úraz, léčba … a pán najednou zůstal sám, bez svého milovaného Artuše, zbyly mu jen vzpomínky na 6 nádherných společných let a nesplněný slib.

Přišel čas  9.narozenin naší Arinky a my jsme požádali chovatelku o kontakty na majitele jejích sourozenců. Našli jsme Artušova pána a dozvěděli jsme se, že jeho Artuš už s námi narozeniny neoslaví. S lítostí jsme zjistili, že pán o nás nevěděl a přitom by se býval rád s námi stýkal a zúčastnil se berňáckých akcí. Dostali jsme spoustu krásných Artušových fotografií a je nám stále moc líto, že jsme nemohli být v kontaktu s naším krásným bráškou.

Ale.. pán se rozhodl, že splní slib, daný Artušovi a pořídí berňáckou holčičku, doma je smutno a prázdno. Jeho přáním ale bylo, aby holčička měla alespoň kousíček Artušovy krve, alespoň vzdálenou příbuznost. A podařilo se – sice až ob generaci – syn Artušovy sestry Airinky (a současně synovec naší Arinky) je dědečkem pánovy nové holčičky, která skutečně dostala jméno Vanilka – Lady Vanilka Roza Berner a my se těšíme, že s touto novou příbuznou už v kontaktu budeme.

 Vítej do rodiny, Vanilko.

 

Salaší není nikdy dost aneb jak Beluška ke kámošovi přišla
19.5.2013

 

„Vy máte štěňátka? A ještě máte volnou holku ? Nebydlíme daleko, můžeme se přijet podívat ? „ 
Tak nějak před třemi lety hovořil do telefonu jasný, živý a veselý ženský hlas, který skutečně nelhal, přijela milá ale rázná mladá paní s příjemnou rodinou a z našich 7mi feneček si vybrali holčičku se střednězelenou mašličkou, které jsme právě kvůli té barvě říkali žaba-žaba. Fenečka časem dostala i „občanské“ jméno Baltico Tanny Amber Bohemia, Její nová rodina jí říká Beluška ale pro nás chovatele navždy bude „žabuška“ , která se vlastně ani narodit neměla, už s tím nepočítal ani veterinář ale ona nás všechny převezla, v bříšku u mámy se schovala tak že z ní na poporodním sonu byl vidět jen kousek a ona jako jediná se rodila císařským řezem, který vet provedl aby odstranil „nedovivynuté štěně“. Kdepak, žádná nedovyvinutka to nebyla, byla to naše žaba-žaba, která všude vlezla, vždy se někam zašila a neustále jsme jí někde za něčím nebo pod něčím hledali.

Nová rodina měla doma ještě fenečku Jessinku, s Beluškou krásně vycházely ale pak Jessinka odešla za duhový most a doma bylo smutno a málo psů tak Belušce přivedli jinou psí holku – Mili z útulku a zas bylo veselo.

Jenže… postižení salašemi je už zasáhlo a podle rčení že salaší není nikdy dost… a facebook je magické médium …. zželelo se jim jednoho pejska, který byl v nabídce BSP v nouzi… a tak má žabuška-Beluška teď doma i salašnického chlapa. Jmenuje se Nyo, jeho původní majitelka ho už nechtěla a my nepochopíme proč jelikož je to pejsek s úžasnou salašnickou povahou, něžný, trpělivý s oddaným pohledem a krásně tvarovanou hlavou. Nyo, přejeme ti aby se ti v novém domově líbilo, máme tě všichni moc rádi.

 

 

 Nepochopitelné velikonoce
21.3.2013

 

Pokud jsou velikonoce brzo tak slepice prý ještě tolik nenesou, malá kuřátka a zajíčci též ještě nejsou jelikož by pomrzli. A rozkvetlé kočičky ? Ty bývají o velikonocích většinou již odkvetlé ať je termín jakýkoliv.

Nějak ty naše prapředky nechápu kde ty velikonoční tradice sebrali a čím se řídili. Počasím a roční dobou zcela určitě ne. Jinak by nebyla tradičním pokrmem k velikonocům patřícím velikonoční nádivka – hlavička, do které patří nasekané mladé kopřivy, které nerostou koncem března ani omylem. Zvláště letos pochybuji, že někdo nějakou kopřivu najde když mrzne a leckde ještě leží sníh.

 

 

Buď dříve bývalo jiné počasí nebo jak je to s tím globálním oteplováním ?

 

 

 

V podezření
17.2.2013

Na dnešní den jsme měli naplánovaný nákup v hypermarketu Penny, který jsme chtěli spojit s návštěvou Beli a Mili. Vzhledem k počasí, sněhoblátu a mokru jsme se oblékli do „pejskařského“ a vyrazili. V obchodě bylo prázdno, jen pár lidí u pokladny ale mezi regály nebyl nikdo. Projížděli jsme uličky a pak jsem si všimli, že jsme vzbudili nedůvěru ostrahy prodejny, neustále nám byli v patách. Asi není rozdíl v oblečení bezdomovců, sociálně nepřizpůsobivých občanů a pejskařů, všichni jsme podezřelí.

Abychom si tuto situaci užili, dojeli jsme vždy na konec uličky, otočili se proti ostraze a jeli přímo proti nim, odbočili do další uličky a jezdili jsme  minimálně půl hoďky rozvážně celou prodejnou i kolem regálů, které normálně míjíme,  jelikož nás v nich nikdy nic ke koupi neláká.

No kdy se nám zas poštěstí mít vlastní bodyguardy, že?

Ještě že jsme na návštěvu k pejskům jeli až po nákupu protože ti nás tak zmazali blátem, že by nás do obchodu vůbec nevpustili.

Fotky z návštěvy jsou zde a myslím, že ty psí stopy na oděvu jsou viditelné i z nich. Doma jsme prošli pečlivou vstupní kontrolou naší smečky, která se musela ujistit,  že jsme žádnou z fen, které z nás cítili, skutečně domů nepřivezli.  Arina si vynutila i otevření kufru od auta a všech dveří aby měla jistotu.